Suma básní Františka Bárty, korespondence Františka Doležal a Josefa Dumka, obraz o době a myšlení mladších surrealistů 30. let
Závěrečný text Zapomenutý a nalezený surrealistický básník František Bárta Jarmila Štogrová-Doležalová
Nautilus, Hlinná 2025, 1. vydání
5. svazek edice Osobnosti. Ilustrace Antonie Kroupová. Návrh obálky a sazba Josef Štogr.
Brožované, 169 s., cena 250 Kč.
Tisk a knihařské zpracování powerprint s.r.o.
ISBN 978-80-909473-0-6
Autoři:
Bárta, František
Doležal, František
Dumek, Josef
Kroupová, Antonie
Štogrová (-Doležalová), Jarmila
Štogr, Josef
Recenze, ukázky:
Jsme v roce 1936. Vychází první číslo revue Surrealismus, v něm texty Bretona, Eluarda a mnohých dalších, celé se to odehrává v režii Vítězslava Nezvala. Ten také píše programové články; zásadní zlom v literatuře, konečně jsou nevyvratitelně odhaleny a osvobozeny tvůrčí síly v člověku! Kdekdo zkouší automatické psaní, kresby.
Ale zásadní zlom ve světě umění se nekoná, představa, že by nyní mohl být tvůrcem každý? Směšné.
Skupina mladých mužů, tím vším zasažena, hledá zdroje poesie a výtvarného umění, zbavuje se postupně ideologických frází, aby zbylo to podstatné: Imaginace. Surrealismus jistě bourá něco z barier bránících vstupu imaginace, ale jen pro ty, kdo se imaginaci dokážou otevřít.
František Bárta byl básník povahou, zpočátku psal verše, ne špatné, ale v jeho básních ještě jako by zůstávala podpůrná konstrukce pravidelnosti, rytmu, tématu. Jako by pro něj báseň byla jen paralelou, jiným vyjádřením racionální věty. Otevření se imaginaci, kterou přináší řeč sama, znamenalo výtrysk jeho poesie. Byla to díla surrealistická tak, jak ji programově vymezil Nezval? V této knize si názor na to může udělat čtenář sám, protože se souhlasem dědiců autorských práv a také s jejich pomocí se zde podařilo vydat všechny doposud známé Bártovy básně, včetně jejich variant.
Ale tato kniha není jen přehledem toho, co se dochovalo z jeho básnického díla. Podstatnou část knihy tvoří dopisy přátel Františku Bártovi na vojnu a jeden zachovaný koncept jeho dopisu. Z několika stran se tak otevírá vhled do života a myšlení tehdejších Bártových souputníků. Těch, kteří rozpoznali kvalitu jeho díla a usilovali o to, aby bylo publikováno, odkrývá se zde i pozadí toho, proč nikdy nevyšlo druhé číslo časopisu surrealismus a zůstalo jen u výkřiku, proč nevyšly Bártovy básně. V dopisech je řada postřehů z aktuálního kulturního dění, zároveň tak vyvstávají portréty dvou jeho nejbližších přátel, Josefa Dumka a Františka Doležala.
Doležal, stejně jako mnoho jiných levicových intelektuálů, je pln obdivu nad tím, jak Freud oplodnil Marxe. Sám začíná psát programové texty, absurdní divadelní scénáře a snaží se do toho vtáhnout i své přátele. Ale svůj rozepsaný manifest nakonec vydá plamenům. Zůstává mu otázka, se kterou se v dopise obrací i na svého přítele básníka. Parafrázuji: je-li vše skryto v podvědomí a v zákonitostech sociálních, kde je tvůrčí svoboda člověka?
Josef Dumek je zcela jiný než Doležal, víc pocitový, nesnaží se nalézt formulace, které by postihovaly vše tak, že ukazují na hranice. Snad právě proto se v jedné fázi dění od sebe vzdalují, aby si zase k sobě nalezli cestu.
Blíží se chvíle, kdy se František Bárta vrátí z vojenské služby. Dopisy končí.
Josef Štogr, únor 2025
